servis/prostor pro diskusi

Má smysl výzkum hodnotit z jiného, než finančního hlediska? Podle vedení fakulty je užití vlastní metodiky a hodnot při hodnocení vědeckých výsledků nepotřebné. Evaluace výzkumu bude v nově založených institutech prováděna podle metodiky stanovené Masarykovou univerzitou (MU). Žádná jiná vhodná cesta neexistuje, tvrdil děkan na prosincovém zasedání Akademického senátu FSS. Je vše skutečně tak nesporné?
— Jan Martinek v rubrice Názory

Vzhledem k tomu, že jde o zapojení se studenta do diskuse, slušelo by se nejprve projevit pochopení pro situaci. Jako organizátor a účastník diskuse iniciativy Univerzita 21. století – s názvem „Vědec vs. Pedagog“, jsem měl možnost slyšet názory Iva Možného zhruba před rokem a měl jsem tedy také rok na jejich promýšlení či čtení k tématu [1, 2, 3].
— Lukáš Kuchta v rubrice Názory

Mám-li se vyjádřit k tématu nastolenému profesorem Možným v Lidových novinách (19. 11.) a rozvinutému komentářem Ondreje Luntera (3. 12.), mohu nabídnout jen pár poznámek obecnějšího charakteru. Obecnějšího ze dvou důvodů: jednak nejsem aktuálně zapojen do žádných konkrétních diskusí týkajících se politiky FSS (vnímám je pouze z povzdálí jako řadový zaměstnanec), jednak se oba zmiňované příspěvky také nesou v dosti obecné rovině.
— Roman Vido v rubrice Názory

Podobně jako Ondrej Lunter, i já jsem uvítal názory Iva Možného, které byly součástí rozsáhlé dvojstrany v Orientaci Lidových novin dne 19. 11. 2011 (diskuse Petra Kamberského se třemi osobnostmi v článku „Studenti hloupnou, doktoři se nedomluví a nevzdělanost světu vládne…“). Uvítal jsem jeho názory mj. i pro jejich originální „šat“, do kterého je oblékl. To Ivo Možný umí. Nebojí se, zavrhl tanečky opatrných slov, slovy máchne s razancí jemu vlastní, je to diskutér. Ano, na rozdíl od názorů Stanislava Komárka nebo Jana Zrzavého, mě některé vyhrocené jednoznačnosti Iva Možného i zarazily. Rétorika bezmála magorsky neohleduplná.
— Zbyněk Vybíral, vedoucí Katedry psychologie FSS MU v rubrice Názory

Profesor Ivo Možný sa v 19.11. v Lidových novinách vyjadril k fungovaniu akademického senátu:

„Studenti a nehabilitovaní asistenti v nich rozhodují o věcech, kterým nerozumějí anebo kde jsou v konfliktu zájmů. Studenti rozumějí chodu univerzity jako špačci ornitologii. Vidí z ní než malý úsek svého vlastního studijního programu, znají jen od pohledu a poslechu těch několik učitelů, které si zapsali ve svém studijním programu, v jednom z desítek… Ve své neinformovanosti jsou snadno zmanipulovatelní.“
— Ondrej Lunter v rubrice Názory

Nový senát má za sebou první zasedání. Hned se objevily první rozpory, ale také výzvy ke společné diskusi o problémech. A to jak od senátorů-akademiků, tak i od členů vedení fakulty. To mě osobně velmi těší. Zájmy studentské a akademické komory senátu mohou být občas rozdílné, ale rozhodně nejde o principiální opozici. Pořád bychom měli mít společný zájem na dobrém fungování fakulty jako celku. Zvláště nyní, když dlouhý a bezproblémový růst fakulty skončil, musíme o ní přemýšlet v úplných souvislostech.
— Jan Martinek v rubrice Názory

Servis přichází v nové podobě. Přečtěte si, jaká byla původní představa autora projektu o tom, čím má Časopis Servis být, a jaké jsou jeho aktuální záměry.
— Jan Martinek v rubrice Aktuálně

Včera navečer ve mně zanechalo poněkud smíšené pocity zveřejnění programu volební koalice Čtyřlístek. Na jednu stranu mě trochu zklamaly některé body, na druhou stranu mě potěšilo, že má vlastní činnost v senátu a dnes ráno zveřejněný program KOALICE (za kterou kandiduji) byly pro Čtyřlístek inspirativní. Pokusím se krátce shrnout, jak vidím jednotlivé body programu a proč tento program nenaplňuje hodnotu Fair play, na které by měl být postaven. Pokud budete mít chuť, můžeme o tom ještě diskutovat v komentářích. Pod článkem samotným najdete i kompletní přepis programu tak, jak byl dostupný ve chvíli psaní této reakce. (Dodávám, že místopředsedou AS FSS jsem od června 2011, kdy jsem ve funkci nahradil kolegyni Hromádkovou.)
— Jan Martinek v rubrice Názory

Kroky vedení naší fakulty nejsou výsledkem jeho libovůle. Vedení musí reagovat na situaci uvnitř Masarykovy univerzity i celého českého školství. Avšak obhajovat touto nutností nekoncepční kroky fakulty, jak to dělá Pavel Šíma ve svém článku, je nesprávné.
— Jan Martinek v rubrice Názory

Mám jednoho spolužáka – říkejme mu třeba Gabriel. Asi končí na FSS. Nemůže si dovolit platit čtyřiadvacet tisíc za semestr. „Lajdák! Dobře mu tak,“ pomyslíte si asi. Bohužel tomu tak není. Gabriel je jedním z nejchytřejších a nejpoctivějších studentů, co jsem měl tu čest na fakultě poznat. V seminářích patří k nejaktivnějším a za těch pět let jsem ho snad ještě nikdy jinak než s knihou v ruce. Jednou jsem ho dokonce viděl, jak si čte při čekání na autobus. Ve stoje na zastávce v chabém světle pouliční lampy.
— Pavel Šíma, člen Studentské komory Akademického senátu MU v rubrice Názory